Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď pred 25 rokmi John McEntee a Paul Ledney (vtedy obaja hrali v PROFANATICA) zakladali INCANTATION, asi netušili, že práve stavajú základný pilier jedného deathmetalového subžánru. A nebolo takého rituálu, ktorý by im ich vtedy ukázal ako kapelu, ktorá je v rámci temného a rúhačského death metalu (v 90. rokoch pohodlne usalašenom v BDM truhle) aj v roku 2014 stále vodcom a menom, ktoré musí padnúť v recenziách albumov väčšiny nasledovníkov. Zvlášť latinskoamerická, ale z výraznej časti aj austrálska či poľská deathmetalová scéna by bez existencie tohto infernálneho monštra vyzerala zrejme trochu inak.
INCANTATION sú v rámci death metalu pravdepodobne držiteľmi rekordu v počte členov, ktorí sa u nich vystriedali, zvlášť naživo, tak odoka je to niekoľko desiatok ľudí. Hlavným mozgom je však odjakživa John McEntee (gitary, od roku 2004 aj vokály), fungujúci najlepšie v tandeme s bubeníkom Kyleom Severnom, ktorý je tu s prestávkami dve desaťročia. Tretím do partie je od roku 2008 basgitarista Chuck Sherwood a v tejto zostave vznikol aj aktuálny deviaty, alebo vrátane „Upon The Throne Of Apocalypse“ desiaty album „Dirges Of Elysium“.
„Dirges Of Elysium“ je esenciou starej pochmúrnej a pekelníckej školy death metalu, dielom priamo z jej kolísky. Apokalyptické rýchle útoky, striedané pádmi do zničujúcej, ťahavo sa valiacej lávy, nabrúsené sóla, znepokojivé harmónie, skôr náznakovité, ale funkčné melódie – na niektorých miestach dokonca akoby „pozdravy“ PARADISE LOST z čias „Gothic“ a MY DYING BRIDE na „Symphonaire...“. K tomu hlboký, surový, často typicky ťahavý growling a na záver vyše šestnásťminútový rúhačský epos „Elysium (Eternity Is High)“, taká „metráková čerešnička“, akú si INCANTATION občas dopriali aj v minulosti.
8,5 / 10
Unholy Deification (2023)
Sect of Vile Divinities (2020)
Profane Nexus (2017)
Dirges Of Elysium (2014)
Vanquish in Vengeance (2012)
Degeneration (single) (2012)
Scapegoat (single) (2010)
Blasphemous Cremation (EP) (2008)
Primordial Domination (2006)
Thieves Of The Cloth (single) (2006)
Decimate Christendom (2004)
Blasphemy (2002)
Live Blasphemy (live) (2001)
The Infernal Storm (2000)
Diabolical Conquest (1998)
The Forsaken Mourning Of Angelic Anguish (EP) (1997)
Tribute To The Goat (live) (1997)
Promo (demo) (1996)
Upon The Throne Of Apocalypse (1995)
Mortal Throne Of Nazarene (1994)
Onward to Golgotha (1992)
Deliverance Of Horrific Prophecies (EP) (1991)
Entrantment Of Evil (EP) (1990)
Demo 1 (demo) (1990)
Rehearsal Demo (demo) (1990)
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
