Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď pred 25 rokmi John McEntee a Paul Ledney (vtedy obaja hrali v PROFANATICA) zakladali INCANTATION, asi netušili, že práve stavajú základný pilier jedného deathmetalového subžánru. A nebolo takého rituálu, ktorý by im ich vtedy ukázal ako kapelu, ktorá je v rámci temného a rúhačského death metalu (v 90. rokoch pohodlne usalašenom v BDM truhle) aj v roku 2014 stále vodcom a menom, ktoré musí padnúť v recenziách albumov väčšiny nasledovníkov. Zvlášť latinskoamerická, ale z výraznej časti aj austrálska či poľská deathmetalová scéna by bez existencie tohto infernálneho monštra vyzerala zrejme trochu inak.
INCANTATION sú v rámci death metalu pravdepodobne držiteľmi rekordu v počte členov, ktorí sa u nich vystriedali, zvlášť naživo, tak odoka je to niekoľko desiatok ľudí. Hlavným mozgom je však odjakživa John McEntee (gitary, od roku 2004 aj vokály), fungujúci najlepšie v tandeme s bubeníkom Kyleom Severnom, ktorý je tu s prestávkami dve desaťročia. Tretím do partie je od roku 2008 basgitarista Chuck Sherwood a v tejto zostave vznikol aj aktuálny deviaty, alebo vrátane „Upon The Throne Of Apocalypse“ desiaty album „Dirges Of Elysium“.
„Dirges Of Elysium“ je esenciou starej pochmúrnej a pekelníckej školy death metalu, dielom priamo z jej kolísky. Apokalyptické rýchle útoky, striedané pádmi do zničujúcej, ťahavo sa valiacej lávy, nabrúsené sóla, znepokojivé harmónie, skôr náznakovité, ale funkčné melódie – na niektorých miestach dokonca akoby „pozdravy“ PARADISE LOST z čias „Gothic“ a MY DYING BRIDE na „Symphonaire...“. K tomu hlboký, surový, často typicky ťahavý growling a na záver vyše šestnásťminútový rúhačský epos „Elysium (Eternity Is High)“, taká „metráková čerešnička“, akú si INCANTATION občas dopriali aj v minulosti.
8,5 / 10
Unholy Deification (2023)
Sect of Vile Divinities (2020)
Profane Nexus (2017)
Dirges Of Elysium (2014)
Vanquish in Vengeance (2012)
Degeneration (single) (2012)
Scapegoat (single) (2010)
Blasphemous Cremation (EP) (2008)
Primordial Domination (2006)
Thieves Of The Cloth (single) (2006)
Decimate Christendom (2004)
Blasphemy (2002)
Live Blasphemy (live) (2001)
The Infernal Storm (2000)
Diabolical Conquest (1998)
The Forsaken Mourning Of Angelic Anguish (EP) (1997)
Tribute To The Goat (live) (1997)
Promo (demo) (1996)
Upon The Throne Of Apocalypse (1995)
Mortal Throne Of Nazarene (1994)
Onward to Golgotha (1992)
Deliverance Of Horrific Prophecies (EP) (1991)
Entrantment Of Evil (EP) (1990)
Demo 1 (demo) (1990)
Rehearsal Demo (demo) (1990)
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
